Sommerschule: Sommersprachkurs – Deutsch
Einrichtung: Munich International Summer University (LMU)
Zeitraum und Ort: 4. – 28.8.2025, München
Stipendienprogramm: Sprachkurse und Sommerschulen in Bayern
Když jsem se na jaře tohoto roku dozvěděla, že mi bylo uděleno stipendium od Česko-bavorské vysokoškolské agentury a já se tak budu moct účastnit letní školy němčiny na univerzitě LMU v Mnichově, byla jsem nadšená. Po tom, co jsem se půl roku učila němčinu sama přes online materiály od Deutsche Welle a pak rok navštěvovala kurz němčiny na Univerzitě Karlově, jsem se nemohla dočkat toho, až budu moct tento jazyk používat na denní bázi a poznávat bavorskou kulturu.
Samotná výuka němčiny předčila má očekávání. Po rozřazovacím testu jsem byla zařazena do skupiny pokročilé B1 spolu s dalšími asi devatenácti studenty z různých koutů světa, například z Egypta, Turkmenistánu, USA a Číny, a taktéž z nejrůznějších studijních oborů, od anglistiky přes medicínu až po technické obory. Spolu jsme absolvovali čtyři srpnové týdny výuky, která probíhala od pondělí do pátku přibližně od 9:00 do 13:00 hodin. Každý den nám tak zbyl čas objevovat město Mnichov.
Náš učitel němčiny byl jeden z nejlepších učitelů na jazyky, které jsem kdy měla. Ve třídě byla nastolena atmosféra, že chybami se člověk učí, což mi přijde při učení se jazyků nesmírně důležité – člověk se pak nebojí mluvit. Skoro každý den jsme měli krátkou lekci gramatiky, abychom se naučili používat komplexnější jazykové struktury. Nicméně zbytek času byl věnován diskusím ve skupinách ke společenským tématům, lekci bavorského dialektu, čtení pohádky od bratří Grimmů, skládání básní, různým hrám, jazykolamům a poslední den i improvizovanému divadlu. Učitel vše podával s takovým humorem, že jsme se smáli od rána do oběda a výuka strašně rychle ubíhala. Kromě rozšířené slovní zásoby a lepší gramatiky, které jsme museli prokázat při závěrečném testu, mi kurz dal především odvahu mluvit a schopnost vyjadřovat se přirozeněji.
Studentské prostředí LMU se mi také velice líbilo. Vyučování jsme měli v univerzitní budově dvě zastávky metra od centra a jednu zastávku od studentské čtvrti s nejrůznějšími kavárnami, bistry a bary, kterou zdejším studentům upřímně závidím, protože Univerzita Karlova nic podobného nemá. Na obědy jsme mohli chodit do menzy, po které se mi bude ještě dlouho stýskat – obzvláště po salátovém baru. Stejně tak kolej, na které jsem byla ubytovaná, značně převyšovala české standardy – každý student má svůj vlastní pokoj, vybavení je moderní. Avšak nejvíc mi vyrazilo dech, že na přidělení pokoje na koleji místní studenti čekají běžně i pět semestrů.
Mnichov mi od prvního dne připomínal svou velikostí, ale především svou architekturou Vídeň – Residenz jako Hofburg, Nymphenburg jako Schönbrunn, a navíc Ludwigskirche má úplně stejnou barevnou mozaikovitou střechu jako Stephansdom. Co na Mnichovu nejvíce oceňuji, jsou rozsáhlé městské parky. Do Englischer Garten jsem několikrát zavítala s kamarádkami po škole, v Olympijském parku jsem si byla zaplavat v Olympia-Schwimmhalle a obdivovat jedinečnou architekturu tohoto sportovního areálu (mimochodem na seznamu UNESCO) a zámecké zahrady v Nymphenburgu mě uchvátily svými noblesními, ale zároveň útulnými miniaturními paláci.
Víkendy byly skvělou příležitostí vypravit se mimo Mnichov a poznat jiná místa v Bavorsku. V rámci univerzitou pořádaného výletu jsem navštívila zámek Neuschwanstein a poutní místo Wieskirche; s českými kamarády jsme se po vlastní ose vydali na výšlap kolem jezera Tegernsee, kde jsem poprvé na horské chatě ochutnala sýrové špecle a taky zažila nejprudší déšť mého života. Za velmi důležitou považuji také návštěvu koncentračního tábora v Dachau. Jednoho dne jsem také zavítala do Sudetoněmeckého muzea, díky kterému jsem se poprvé podívala na českou historii očima německy mluvícího obyvatelstva a dozvěděla se více o osudech Němců deportovaných z Československa. Muzeum vřele doporučuji, neboť velice podnětně otevírá otázku toho, co znamená domov a jak se můžeme po válce vyrovnávat s nepřátelstvím mezi národy.
Díky letní škole němčiny na LMU bylo toto léto jedním z nejkrásnějších v mém životě. Kromě zlepšení němčiny a výše zmíněných velkých zážitků si také velice vážím těch každodenních maličkostí, díky kterým jsem si za měsíc k Mnichovu vytvořila osobní vztah. Překládání názvů dvaceti různých druhů chleba v pekárně. Loterie, jestli přijede moderní vůz metra nebo ten retro připomínající motoráček. Vynikající jablečné štrůdly a franzbrötchen. Posezení s kamarády v pivních zahrádkách. Snaha zorientovat se na nepřehledných mnichovských vlakových nádražích. Vracení zálohovaných PET lahví. Krátké konverzace s německými studenty ve sdílené kuchyni. Marzipankartoffeln, tedy marcipánové brambory. A mnoho dalšího. Již teď doufám, že budu mít příležitost se jednou do Mnichova vrátit a také dále poznávat jiná místa v Německu.
Závěrem bych chtěla velmi poděkovat Česko-bavorské vysokoškolské agentuře, která mi poskytla štědré stipendium, bez kterého bych se této letní školy nemohla zúčastnit. Ostatním vysokoškolským studentům tuto příležitost vřele doporučuji.
Text und Bild: Stipendienbericht
